KAM S NÍM A CO S TÍM aneb O ODPADU 2

Všechno to začalo docela nenápadně, před více než 160 lety. Ve stejné době, kdy Božena Němcová dopisovala svou Babičku, tedy v roce 1855, vynalezl Angličan Alexander Parkes úplně první plast. Jednalo se o tzv. umělou slonovinu neboli parkesin. Postupně pak přibývaly další. Polyethylen se poprvé objevuje také ještě v devatenáctém století (1891), v roce 1909 vzniká bakelit, po I. světové válce pak vinyl, PVC, polystyren, ve třicátých letech nylon a v těsném závěsu i ostatní, dodnes používané plasty. Zmiňovaný bakelit byl především v Německu populární již v meziválečném období, ale k masivnímu rozmachu umělých hmot dochází až po II. světové válce. Jakožto levná a trvanlivá náhrada tradičních materiálů vtrhly plasty do každodenního života moderního člověka druhé poloviny dvacátého století. Zpočátku to nutně muselo vypadat jako naprosto skvělá záležitost. Jenže pak se ukázalo, že nejen oni přísloveční soudruzi z NDR udělali někde chybu. A že zdánlivě levné řešení člověk leckdy v konečném důsledku mnohonásobně přeplatí…

V současnosti se na celé zeměkouli ročně vyrobí téměř 400 milionů tun plastů. Velká část z nich je přitom určena na spotřební výrobky s velmi krátkou životností, obaly a podobně. Plasty obecně jsou však velmi odolné a v přírodě se  jen pomalu rozkládají. Pozorný čtenář tak správně tuší problém. Plastový odpad od mikročástic po větší předměty znečišťuje ve velkém půdu, světové oceány, nacházíme jej v tělech mořských ryb, ptáků i dalších živočichů a působí pochopitelně negativně i na lidský organismus – ať už změnami hormonálních mechanismů nebo třeba karcinogenními účinky. Z dobrého sluhy se stal špatný pán…

Na druhou stranu, přiznejme si, že bez plastů se dnes zkrátka jen tak neobejdeme. Nebo aspoň málokdo z nás. Jediným reálným způsobem, jak negativní dopady jejich používání zmírnit, je proto jejich třídění a další využití.

V Malenovicích samozřejmě plasty třídíme už řadu let. Každý rok u nás vyseparujeme kolem 23 tun plastů, což vychází v průměru téměř na 30 kg plastů na osobu a rok. Ponecháme-li stranou otázku, k čemu vlastně takové kvantum plastů potřebujeme, pak bychom se ve srovnání s pomyslným průměrným Čechem dokonce mohli poplácat po zádech. V plastech jsme skoro dvakrát lepší. A promítá se to zásadním způsobem (více než z poloviny) i do odměn za třídění, které získáváme od EKO-KOMu. Ročně tak Malenovice jen za vytříděné plasty získají přes sto tisíc.

Už minule jsme ale hovořili o tom, že spousta plastů přes to všechno zbytečně končí ve směsném odpadu. Podle statistik se jedná přibližně o 13 % obsahu běžné popelnice. Sešlápnuté PET-lahve, sáčky, folie a další obaly, polystyren, kelímky (které rozhodně není nutné do čista vymývat), krabičky, a nejrůznější plastové výrobky – to vše patří do žlutého kontejneru. Pokud tedy nejsou znečištěné nebezpečnými chemikáliemi, oleji nebo barvami.

Do kontejneru na plasty můžete u nás vhazovat také nápojové hliníkové plechovky, o něž se postará dotřiďovací linka. Ostatně právě dotřiďování je pak zásadní pro další zpracování a využití plastového odpadu. Rozhodně nevěřte báchorkám o tom, že nakonec vše skončí na jedné hromadě. To by opravdu nedávalo žádný smysl.

Jedním z opovrhovaných symbolů plastového odpadu je polyethylenová lahev, lidově „petka“. Popravdě trochu neprávem, protože zrovna PET-lahve jsou příkladem plastu, který lze velmi dobře nejen třídit, ale co je ještě důležitější, také recyklovat. Dají se tak z nich, respektive z tzv. regranulátu, znovu vyrábět jednak zase PET-lahve, obecně známé je ale také jejich využití na výrobu fleecových bund nebo nejrůznějších autosoučástek, koberců či izolačního materiálu. Obyčejná petka tak dobře ilustruje, že má smysl třídit a dát tak (nejen) plastům další šanci.

Také ostatní umělé hmoty, které místo na skládce skončí ve žlutém kontejneru, mají své další využití. Z pevných jednodruhových plastů se vyrábějí třeba květináče, přepravky nebo kompostéry, z folií například nové pytle na odpad a ze směsných plastů různé stavební prvky či protihlukové stěny. V neposlední řadě pak mohou být zbylé vytříděné plasty využity jako zdroj energie – pochopitelně nikoli v domácím kotli, ale v ekologické spalovně.

Děkujeme, že třídíte.